dnes je 1.12.2022

Input:

Nález 94/2002 SbNU, sv.27, K odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 94

II. ÚS 136/02

K odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem

Krajský soud nepřiznal stěžovateli nárok na náhradu nákladů řízení [konkrétně se jednalo o náklady zastoupení, jež podle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), jsou součástí nákladů řízení] jakožto materiální újmy, kterou mu stát způsobil svým opatřením, a to z toho důvodu, že stěžovateli ve smyslu § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nevznikla ještě další (jiná) škoda. Vzhledem k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 18/01 ze dne 30. 4. 2002 je patrné, že stěžovatel má nárok na náhradu nákladů zastoupení bez ohledu na to, zda mu vznikla ještě jiná škoda než jen ta, jež spočívá v nákladech řízení. Přestože Ústavní soud nevylučuje, že krajský soud postupoval v tomto bodě v souladu s tehdy platným ustanovením § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., napadeným rozsudkem došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K tomu je třeba dodat, že další požadavek krajského soudu ve smyslu § 31 odst. 3 citovaného zákona, aby stěžovatel tvrdil a posléze prokazoval, že mu „náhrada nákladů již nebyla přiznána podle procesních předpisů“, není důvodný.

Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí v této věci nelze v žádném případě interpretovat tak, že by každé vznesení obvinění, které nevyústilo v pravomocný odsuzující rozsudek, bylo možno paušálně považovat za nezákonné.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 17. července 2002 sp. zn. II. ÚS 136/02 ve věci ústavní stížnosti T. F. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 6. 11. 2001 sp. zn. 12 Co 124/2001, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Olomouci z 12. 12. 2000 sp. zn. 20 C 87/2000 vydaný ve věci náhrady škody tak, že stěžovatelova žaloba byla zamítnuta.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2001 sp. zn. 12 Co 124/2001 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl navrhovatel (stěžovatel) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2001 sp. zn. 12 Co 124/2001, neboť má za to, že uvedené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s čl. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Z příslušného soudního spisu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 12. 2000 č. j. 20 C 87/2000-32 bylo zčásti vyhověno stěžovatelově žalobě podané proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti (vedlejšímu účastníkovi řízení o ústavní stížnosti) na zaplacení částky 7 125 Kč s příslušenstvím, a to tak, že vedlejšímu účastníkovi bylo uloženo zaplatit

Nahrávám...
Nahrávám...