dnes je 4.7.2022

Input:

Nález 96/2002 SbNU, sv.27, K posouzení počátku běhu prekluzivní lhůty pro vyměření notářského poplatku z dědictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 96

IV. ÚS 739/01

K posouzení počátku běhu prekluzivní lhůty pro vyměření notářského poplatku z dědictví

Pro posouzení počátku běhu prekluzivní lhůty pro vyměření notářského poplatku z dědictví byla podstatná informovanost státního notářství o úmrtí zůstavitele, a nikoliv okamžik vydání rozhodnutí, kterému je v kontextu s ustanovením § 460 občanského zákoníku a § 12 a § 25 písm. c) zákona č. 146/1984 Sb., o notářských poplatcích, nutno přisoudit pouze deklaratorní charakter. Po započetí běhu prekluzivních lhůt pak zůstal bez vlivu následný zánik státních notářství a převzetí jejich agendy jinými orgány veřejné moci [zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony].

Připuštění výkladu ustanovení § 34 odst. 2 a 4 zákona o notářských poplatcích tak, jak byl proveden soudem, by znamenalo, že právní posouzení postavení osob, u kterých byly dány stejné výchozí podmínky vzniku poplatkové povinnosti a aplikován postup podle dosavadních předpisů, by bylo neodůvodněně řešeno rozdílným způsobem, což je postup, který je v rozporu s ústavním principem rovnosti v právech.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 18. července 2002 sp. zn. IV. ÚS 739/01 ve věci ústavní stížnosti M. Z. proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze 3. 2. 2000 č. j. 32569/00/004964/6380, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu z 20. 7. 2000 č. j. FŘ-4210/14/00 a rozsudku Městského soudu v Praze z 26. 9. 2001 sp. zn. 28 Ca 282/2000, kterými byl stěžovatelce vyměřen notářský poplatek z dědictví a zamítnuta její žaloba.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001 č. j. 28 Ca 282/2000-22, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. 7. 2000 č. j. FŘ-4210/14/00 a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 3. 2. 2000 č. j. 32569/00/004964/6380 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 3. 2. 2000 č. j. 32569/00/004964/6380, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. 7. 2000 č. j. FŘ-4210/14/00 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2001 č. j. 28 Ca 282/2000-22, kterými byl vyměřen notářský poplatek z dědictví a zamítnuta žaloba podaná podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu, stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 4 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatelka uvádí, že přestože se podle protokolu o předběžném šetření tehdejší státní notářství dovědělo o skutečnosti, která je předmětem poplatku, totiž o úmrtí M. B., nejpozději dne 17. 9. 1992, Finanční úřad pro Prahu 4 jí ústavní stížností napadeným rozhodnutím vyměřil notářský poplatek z dědictví, aniž by respektoval, že tříletá prekluzivní lhůta již vypršela. Stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem orgánů veřejné moci, že tato lhůta se počítá až ode dne, kdy byl Finančnímu úřadu pro Prahu 4

Nahrávám...
Nahrávám...