dnes je 23.1.2020

Input:

Změny v pracovním právu 2016/2017

16.1.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2
Změny v pracovním právu 2016/2017

JUDr. Petr Bukovjan

Oproti původním předpokladům nepřinesl začátek roku 2017 žádné významné změny v oblasti pracovního práva. Legislativní proces se zdržuje a novely důležitých zákonů (jako je zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, zákon o inspekci práce nebo zákon o specifických zdravotních službách) nabydou účinnosti nejspíše až ve druhém čtvrtletí příštího roku a některé z nich jsou plánovány i na pozdější dobu.

Účelem následujících řádků je shrnout alespoň ty změny, které mají pro práci personalistů či mzdových účetních nějaký význam a které už vyšly ve Sbírce zákonů, nebo se tak v dohledné době stane. V souvislosti s tím případně upozorníme na vybrané problémy.

MINIMÁLNÍ MZDA A NEJNIŽŠÍ ÚROVNĚ ZARUČENÉ MZDY

S účinností od 1. 1. 2017 došlo ke změně nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Novela zmíněného nařízení vlády vyšla ve Sbírce zákonů pod číslem 336/2016.

Měsíční minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu (plný pracovní úvazek) se zvýšila z částky 9 900 Kč na částku 11 000 Kč a minimální mzda za hodinu z částky 58,70 Kč na částku 66,00 Kč (pro stanovenou týdenní pracovní dobu v délce 40 hodin; pro jiné délky stanovené týdenní pracovní doby se tato sazba přepočítá). Analogicky se zvýšily též měsíční a hodinové sazby nejnižších úrovní zaručené mzdy.

Zrušeny byly speciální výše minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy pro poživatele invalidních důchodů (doposud obsažené v ustanovení § 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb.). Od začátku letošního roku i pro ně platí výše uvedené částky.

V návaznosti na zvýšení minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy padají často dotazy, jestli musí zaměstnavatel měnit strukturu mzdy, když základní měsíční mzdu stanovil zaměstnanci v částce, která klesne pod nejnižší úroveň zaručené mzdy, ale zaměstnanci přiznává též nenárokovou složku mzdy v podobě prémií, osobního ohodnocení apod. Např. zaměstnavatel stanovil mzdu zaměstnanci vykonávajícímu jednoduché manuální práce odpovídající prvnímu stupni nejnižší úrovně zaručené mzdy mzdovým výměrem, přičemž ji strukturoval na základní měsíční mzdu ve výši 10 000 Kč (ta přísluší zaměstnanci za odpracování předepsaného počtu hodin podle rozvrhu jeho směn) a prémii dle rozhodnutí příslušného vedoucího zaměstnance až do výše 2 000 Kč v závislosti na hodnocení pracovních výsledků zaměstnance. Prémii zaměstnanec přitom dostává a zpravidla v plné výši.

Právně vzato nemusí zaměstnavatel na zvýšení minimální mzdy nebo nejnižších úrovní zaručené mzdy reagovat tím, že zaměstnanci v daném případě vydá nový mzdový výměr a uvede v něm, že jeho základní měsíční mzda činí 11 000 Kč. Zvýšení těchto částek nelze obecně chápat tak, že zaměstnanec dostane na mzdě automaticky více. Za účelem dodržení výše minimální mzdy nebo nejnižších úrovní zaručené mzdy srovnává totiž zaměstnavatel s těmito částkami celkovou mzdu zaměstnance, po odečtení případné mzdy za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli, tedy po odečtení těch částí mzdy, které jsou nárokové. Prémie je u zaměstnavatele nenárokovou složkou mzdy (zaměstnavatel by ji zaměstnanci poskytovat vůbec nemusel) a pro tento účel se neodečítá. Pokud proto ve výše uvedeném případě dostane zaměstnanec na měsíční mzdě 12 000 Kč coby součet základní měsíční mzdy ve výši 10 000 Kč a prémie ve výši 2 000 Kč, pravidla o minimální mzdě a nejnižších úrovních zaručené mzdy zaměstnavatel splní a na mzdovém výměru zaměstnance nutně nic měnit nemusí.

Na druhou stranu ovšem de facto ztrácí za těchto podmínek prémie ve své části povahu nenárokové složky mzdy. Mám na mysli tu její část, kterou by zaměstnavatel zaměstnanci bez ohledu na hodnocení jeho pracovních výsledků stejně vyplatit musel (v našem případě 1 000 Kč), protože jinak by se dostal pod úroveň minimální mzdy, resp. nejnižší úroveň zaručené mzdy. Proto je svým způsobem „upřímnější” varianta, že (když už nechce zaměstnavatel navyšovat mzdové náklady) celková možná částka na mzdě zůstane stejná, ale základní měsíční mzda bude stanovena na 11 000 Kč a maximální výše prémie do 1 000 Kč.

ZTÍŽENÉ PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A PŘÍPLATEK KE MZDĚ

Začátkem letošního roku došlo ještě k jedné změně nařízení vlády o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, a to novelou č. 337/2016 Sb.

Dotčenou novelou byl rozšířen výčet ztěžujících pracovních vlivů v ustanovení § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. a to pro účely poskytování příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Za ztěžující pracovní vliv se nově považuje „rozdělení směny nebo výkonu práce zaměstnavatelem, které v souhrnu činí alespoň 90 minut, jestliže je v době přerušení výkonu práce pro zaměstnance nedostupné jeho obvyklé společenské prostředí a sociální zázemí, nebo je jejich dostupnost značně ztížena, nebo je ztížena ochrana místa, ve kterém musí zaměstnanec dobu přerušení práce trávit, před klimatickými a jinými nepříznivými vlivy.”. Za práci v tomto ztěžujícím pracovním vlivu bude příslušet příplatek ke mzdě ve výši nejméně 10 % základní hodinové sazby minimální mzdy (podle délky stanovené týdenní pracovní doby) za hodinu práce odpracovanou v rozdělené směně nebo při rozděleném výkonu práce.

V příloze k nařízení vlády bylo do části upravující příklady prací pro správné zařazení do příslušného stupně nejnižších úrovní zaručené mzdy doplněno do 5. skupiny „Řízení, údržba a opravy motorových vozidel, jejichž délka přesahuje 8 metrů, a která jsou určena pro přepravu více než 16 osob”. Polepšili si tak řidiči autobusů, jejichž práce spadala doposud do 3. skupiny nejnižší úrovně zaručené mzdy.

ODMĚNA ZA ČEKÁNÍ MEZI SPOJI VE VEŘEJNÉ LINKOVÉ OSOBNÍ DOPRAVĚ

Zmíněným nařízením vlády č. 337/2016 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2017 změněno rovněž nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Novela vymezila výstižněji dobu čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě prováděné autobusy, a to jako dobu časově a místně určenou jízdním řádem, ve které zaměstnanec uvedený v ustanovení § 2 písm. a) a e) nařízení vlády č. 589/2006 Sb. (člen osádky autobusu v silniční dopravě nebo člen osádky autobusu v linkové osobní dopravě) neřídí vozidlo ani nevykonává žádnou jinou práci pro zaměstnavatele, přičemž tato doba se nezapočítává do pracovní doby.

Do konce minulého roku příslušela za dobu čekání mezi spoji odměna ve výši nejméně 50 Kč za každou celou hodinu, není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak. Od 1. 1. 2017 činí výše této odměny nejméně 90 % hodinové sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené pro pátou skupinu prací. Doby čekání mezi spoji se pro účely stanovení odměny v kalendářním měsíci sčítají.

OBČANSKÝ ZÁKONÍK A ZÁKONÍK PRÁCE

Pod číslem 460/2016 byla ve Sbírce zákonů publikována a dne 28. 2. 2017 (až na výjimky) nabude účinnosti novela