č. 4713/2025 Sb. NSS, Rozšířený senát: pasivní legitimace, žalovaný správní orgán
č. 4713/2025 Sb. NSS
Rozšířený senát: pasivní legitimace, žalovaný správní orgán
Zdravotnictví: procesní postavení rozhodčího orgánu zdravotní pojišťovny
k § 53 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021
V řízení o žalobě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu zdravotní pojišťovny podle § 53 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2021, byl žalovaným správním orgánem rozhodčí orgán, nikoliv zdravotní pojišťovna.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2025, čj. 8 Ads 164/2022-97)
Prejudikatura: č. 534/2005 Sb. NSS, č. 3605/2017 Sb. NSS, č. 3658/2018 Sb. NSS, č. 3833/2019 Sb. NSS, č. 3911/2019 Sb. NSS, č. 4105/2021 Sb. NSS, č. 4329/2022 Sb. NSS a č. 4390/2022 Sb. NSS.
Věc: Nezl. P. B. proti revizní komisi Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky o zpětnou úhradu nákladů na zdravotní služby v zahraničí, o kasační stížnosti žalobce.
V této věci se rozšířený senát zabýval otázkou, zda byl v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalovaným rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny, který vydal rozhodnutí o odvolání podle § 53 zákona o veřejném zdravotním pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2021, nebo zda byla žalovanou zdravotní pojišťovna.
Nezletilý žalobce jako pojištěnec Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen „VZP“) podal dne 26. 6. 2013 žádost o udělení souhlasu s úhradou nákladů na plánované zdravotní služby v zahraničí. Jeho zákonní zástupci si totiž nepřáli, aby mu při zákroku byla poskytnuta krevní transfuze, přičemž v České republice se plánovaná kardiologická operace bez transfuze neprovádí. VZP jako orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2013 žádost zamítla. Žalobce se podrobil operaci na vlastní náklady dne 25. 7. 2013 v Německu a podstatou všech dalších řízení se tak stala zpětná úhrada nákladů z veřejného zdravotního pojištění.
Rozhodnutím ze dne 22. 8. 2013 ředitel VZP zamítl žalobcovo odvolání a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, čj. 8 Ad 18/2013-41, zamítl žalobu proti rozhodnutí ředitele. Nejvyšší správní soud však následně vyhověl kasační stížnosti a rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, čj. 7 Ads 284/2016-39, zrušil pro nepřezkoumatelnost jak rozsudek městského soudu, tak rozhodnutí ředitele VZP. Ředitel v dalším řízení vrátil věc správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání.
Rozhodnutím ze dne 21. 5. 2018 pojišťovna žádost opětovně zamítla, neboť shledala, že nebyly splněny podmínky čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Podle něj je možné úhradu přiznat, pokud „léčení patří mezi dávky stanovené právními předpisy v členském státě, kde má dotyčná osoba bydliště a kde se jí nemůže dostat takového léčení v lékařsky odůvodnitelné lhůtě, s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu a pravděpodobnému průběhu její nemoci“. To podle VZP není případ žalobce. Jeho odvolání zamítl rozhodčí orgán VZP a současně potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Městský soud rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, čj. 14 Ad 4/2019-38, žalobu…
