dnes je 27.11.2022

Input:

č. 4/2003 Sb. NSS, Rozhodování ve věcech soukromoprávních: zákon o půdě

č. 4/2003 Sb. NSS
Rozhodování ve věcech soukromoprávních: zákon o půdě
k § 6 odst. 3 a § 9 odst. 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb. (nyní též ve znění zákona č. 320/2002 Sb.4)), v textu též „zákon o půdě“
V řízení podle § 9 odst. 7 a § 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, správní orgány rozhodují o vlastnickém právu k nemovitostem a součástí tohoto řízení je i rozhodování o povinnostech s vydáním nemovitostí souvisejících. Ochrana soukromých práv, byť byla předmětem řízení u správního orgánu, je zajištěna postupem podle § 244 a násl. o. s. ř. ve znění účinném od 1.1. 2003, tedy projednáním a rozhodnutím v občanském soudním řízení a nikoli ve správním soudnictví [§ 68 písm. b) s. ř. s.].
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4.2.2003, čj. 7 A 148/2001-33)
Prejudikatura: srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze čj. 6 A 223/1995-26, in: Soudní judikatura ve věcech správních č. 488/19995).
Věc: Ladislav K. v R proti Ministerstvu zemědělství (jako Ústřednímu pozemkovému úřadu) o určení lhůty k zaplacení nedoplatku přídělové ceny.

Okresní pozemkový úřad v Lounech rozhodnutím ze dne 3. 8. 2000 určil žalobci lhůtu k zaplacení nedoplatku přídělové ceny. K odvolání žalobce Ústřední pozemkový úřad (Ministerstvo zemědělství) rozšířil tento napadený výrok o vymezení dalšího přídělu a o další částky náhrad, vztahujících se k takto změněnému výroku.
Žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí a uvedl, že pozemkový úřad byl pouze oprávněn k určení lhůty k zaplacení nedoplatku přídělové ceny, nikoli ale k určení výše nedoplatku, kterou mohl pouze sdělit, a to v zákonné lhůtě - ta navíc byla v daném případě překročena.
Žalovaný považoval své rozhodnutí za zákonné; argumentoval tím, že rozhodnutí muselo být vydáno, neboť žalobce nedoplatek přídělové ceny neuhradil, žádným rozhodnutím mu předtím nebyla sdělena výše nedoplatku a původně stanovená lhůta k úhradě nebyla realizovatelná. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení zjistil další neuhrazený nedoplatek, proto rozhodnutí v I. stupni vydané změnil.
Věc převzal ke skončení Nejvyšší správní soud, protože u Vrchního soudu v Praze nebylo řízení skončeno do konce roku 2002. Usnesením pak žalobu odmítl podle §
Nahrávám...
Nahrávám...