č. 4351/2022 Sb. NSS, Rozšířený senát: daň z přidané hodnoty
č. 4351/2022 Sb. NSS
Rozšířený senát: daň z přidané hodnoty
Daň z přidané hodnoty: zajišťovací příkaz na dosud nestanovenou daň; prekluze práva vyměřit daň
k § 148 daňového řádu
Při nařízení exekuce na základě vykonatelného zajišťovacího příkazu na daň dosud nestanovenou je třeba, aby správce daně (a následně i správní soud v řízení o žalobě proti exekučnímu příkazu) zkoumal, zda u zajišťované daně neuplynula ke dni vydání exekučního příkazu lhůta pro její stanovení (§ 148 daňového řádu).
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2022, čj. 2 Afs 338/2018-50)
Prejudikatura: č. 791/2006 Sb. NSS, č. 1966/2010 Sb. NSS, č. 1996/2010 Sb. NSS, č. 2001/2010 Sb. NSS, č. 2191/2011 Sb. NSS, č. 3807/2018 Sb. NSS, č. 3952/2020 Sb. NSS a č. 3975/2020 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 38/2009 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1169/07), č. 39/2009 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 816/07), č. 72/2009 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 1418/07), č. 74/2009 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 2701/08) a č. 96/2009 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 1463/07).
Věc: P. K. proti Finančnímu úřadu pro Plzeňský kraj o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
V projednávané věci šlo o posouzení otázky, zda v případě soudního přezkumu exekučního příkazu vydaného na základě zajišťovacího příkazu na dosud nestanovenou daň lze zkoumat též otázku prekluze práva vyměřit takto zajištěnou daň.
Žalovaný vydal dne 19. 7. 2016 podle § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), celkem 17 zajišťovacích příkazů na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty za období květen 2012 až září 2013, které se staly vykonatelnými dnem svého vydání. Na základě uvedených zajišťovacích příkazů žalovaný vydal exekuční příkaz ze dne 30. 3. 2017, kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky žalobce z bankovního účtu u Citfin, spořitelní družstvo.
Rozsudkem ze dne 22. 8. 2018, čj. 30 Af 28/2017-39, Krajský soud v Plzni zamítl žalobu proti uvedenému exekučnímu příkazu. Krajský soud v odůvodnění odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2017, čj. 2 Afs 203/2017-39, v němž se jednalo o obdobný případ stejného žalobce. K obdobným žalobcovým námitkám především konstatoval, že daňový řád nepožaduje po správci daně poskytnutí prostoru pro dobrovolnou úhradu nedoplatku, a proto to není ani podmínkou pro nařízení daňové exekuce. To ale neznamená, že by daňový subjekt nemohl dobrovolně plnit před vydáním exekučního příkazu nebo po jeho vydání. Zřízení zástavního práva k nemovitostem není jedinou možností zajištění splnění povinnosti plynoucí ze zajišťovacího příkazu. Je na úvaze správce daně, zda pro splnění povinnosti uložené zajišťovacím příkazem zřídí zástavní právo, nebo k vymáhání nedoplatku nařídí daňovou exekuci. V projednávaném případě správce daně nezvolil nepřiměřený či nevhodný způsob exekuce ve vztahu k výši zajištěné částky. Jestliže měl správce daně poznatky o předpokládaném vysokém daňovém nedoplatku, o tom, že movitý a nemovitý majetek žalobce nebude stačit k jeho úhradě a zároveň že žalobce má peněžní prostředky na účtu u poskytovatele bankovních služeb, pak je logický rychlý postup, který znemožní jejich převod mimo dispozici…
