č. 4498/2023 Sb. NSS, Řízení před soudem: aktivní legitimace dopravce k podání žaloby proti rozhodnutí o schválení návrhu plánu omezení provozování dráhy
č. 4498/2023 Sb. NSS
Řízení před soudem: aktivní legitimace dopravce k podání žaloby proti rozhodnutí o schválení návrhu plánu omezení provozování dráhy
k § 23c zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
K žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věci žádosti provozovatele dráhy o schválení návrhu plánu omezení provozování dráhy nebo její části ve smyslu § 23c zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je dle § 65 odst. 1 s. ř. s. aktivně legitimován též dopravce, který na daném úseku dráhy provozuje drážní dopravu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2023, čj. 5 As 116/2021-111)
Prejudikatura: č. 1043/2007 Sb. NSS a č. 3068/2014 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 24. 2. 2022, ORLEN KolTrans (C-563/20), a ze dne 9. 11. 2017, CTL Logistics (C-489/15).
Věc: České dráhy, a. s., proti Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, za účasti 1) Správy železnic, státní organizace, 2) Středočeského kraje, a 3) Integrované dopravy Středočeského kraje, příspěvkové organizace, o schválení návrhu plánu omezení provozování dráhy, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2017 žalovaný zamítl žádost provozovatele dráhy Správy železnic [osoba zúčastněná na řízení 1)] o schválení návrhu změny plánu omezení provozování dráhy ve smyslu § 23b a § 23c zákona o dráhách v úseku Kácov Zruč nad Sázavou, a to po dobu 273 dní nepřetržitě od 8:00 dne 1. 10. 2017 do 18:00 dne 30. 6. 2018. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 31. 1. 2018 rovněž zamítl.
Žalobce se dále bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 13. 4. 2021, čj. 8 A 54/2018-77, s odkazem na § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Důvodem odmítnutí žaloby bylo, že dle městského soudu žalobce nebyl oprávněn k jejímu podání. Městský soud konstatoval, že žalobce podal žalobu z pozice dopravce, který na dotčeném úseku dráhy jako jediný provozoval osobní drážní dopravu, přičemž v žalobě namítal, že v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí nemůže splnit svou povinnost sloužící k ochraně veřejného zájmu dle § 36 odst. 1 písm. a) a b) zákona o dráhách, a dále, že v důsledku napadeného rozhodnutí nebude mít nárok na kompenzace za provoz náhradní dopravy ve smyslu § 36 odst. 2 zákona o dráhách, neboť ta náleží pouze za náhradní dopravu zavedenou v důsledku omezení provozování dráhy plánovaného podle § 23b odst. 3 tohoto zákona.
Městský soud konstatoval, že žalovaný nerozhodoval o právech ani povinnostech žalobce a jeho právní sféry se dotkl pouze nepřímo tím, že v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na případné kompenzace žalobce vůči provozovateli dráhy dle § 36 odst. 2 zákona o dráhách. Městský soud považoval za zřejmé, že žalobci nesvědčilo právo být účastníkem daného správního řízení ve smyslu § 27 odst. 1 ani 3 správního řádu, neboť nebylo přímo rozhodováno o jeho právech ani povinnostech a ani zvláštní zákon mu takové postavení nepřiznával. V úvahu tedy připadalo pouze účastenství dle § 27 odst. 2 správního řádu, i to…
