dnes je 11.10.2024

Input:

Nález 6/2003 SbNU, sv.29, K ocenění předmětu řízení ve sporu o určení neplatnosti smlouvyK rozhodování soudu o výši náhrady nákladů řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 6

I. ÚS 712/01

K ocenění předmětu řízení ve sporu o určení neplatnosti smlouvy
K rozhodování soudu o výši náhrady nákladů řízení

Z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jednoznačně vyplývá, že částka 10 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení neplatnosti právního úkonu, jen pokud předmětem tohoto úkonu je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Lze tedy dovodit, že pokud je věc nebo plnění, které je předmětem daného právního úkonu, penězi ocenitelné, pak se tato částka 10 000 Kč za tarifní hodnotu nepovažuje. S ohledem na skutečnost, že citovaný právní předpis rozlišuje situace, kdy je předmět právního úkonu, o jehož platnosti je vedeno řízení, penězi ocenitelný, a kdy nikoliv, pak není možné vycházet z názoru, že vždy, když je předmětem řízení určení neplatnosti smlouvy, nelze tento předmět penězi ocenit. Je tedy třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět právního úkonu (tj. plnění) ocenit, a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 15. ledna 2003 sp. zn. I. ÚS 712/01 ve věci ústavní stížnosti Ing. V. N. proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 20. 9. 2001 sp. zn. 4 Cmo 174/2001 ohledně náhrady nákladů řízení.

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2001 č. j. 4 Cmo 174/2001-160 se zrušuje.

Odůvodnění

I. Ústavní stížností ze dne 11. 12. 2001, která byla doručena Ústavnímu soudu 12. 12. 2001, se stěžovatelka Z. o. s. P., a. s., domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2001 č. j. 4 Cmo 174/2001-160 z důvodu porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

V průběhu řízení před Ústavním soudem byl na stěžovatelku usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 2002 sp. zn. K 36/2002 prohlášen konkurs. Soudem byl ustanoven správce konkursní podstaty, Ing. V. N. Na základě ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se stal účastníkem řízení namísto úpadce. Na jeho návrh pak Ústavní soud pokračuje v řízení o podané ústavní stížnosti.

Stěžovatel ve své stížnosti uvádí, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2001 sp. zn. 28 Cm 441/96 bylo zastaveno řízení ve věci určení neplatnosti smluv a dohod o převodu nemovitých a movitých věcí a návrhu na vydání předběžného opatření a žalobcům bylo uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 348 300 Kč. Výrok o náhradě nákladů odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Náklady řízení žalovaného činily za 7 hlavních úkonů ŕ 49 325 Kč, 7 režijních paušálů ŕ 75 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 500 Kč. O vrácení soudního poplatku bylo rozhodnuto v

Nahrávám...
Nahrávám...