dnes je 10.12.2024

Input:

Nález 47/2004 SbNU, sv.32, K právu na právní pomoc náležejícímu nejen obviněnému a obžalovanému, ale také odsouzenému

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 32, nález č. 47

I. ÚS 669/03

K právu na právní pomoc náležejícímu nejen obviněnému a obžalovanému, ale také odsouzenému

V trestním řádu nově zakotvené ustanovení § 306a odst. 2 upravující možnost uprchlého podat návrh na zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí, které bylo učiněno v jeho nepřítomnosti, má funkci opravného prostředku sui generis, i když to zákon výslovně neuvádí.

Právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a od něj se odvozující právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny náleží nejen obviněnému nebo obžalovanému, ale také odsouzenému.

Vzhledem k ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Ústavní soud konstatuje, že ve chvíli, kdy je uprchlý dodán do výkonu trestu odnětí svobody a obdrží spolu s pravomocným odsuzujícím rozsudkem i poučení o možnosti navrhnout podle § 306a odst. 2 trestního řádu zrušení tohoto rozsudku, je absence poučení o možnosti právního zastoupení zásahem do práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Přestože trestní řád nepředvídá v případě § 306a odst. 2 trestního řádu povinné právní zastoupení, soud má dostát své obecné poučovací povinnosti vyplývající mu z § 33 odst. 4 trestního řádu a poučit odsouzeného o jeho právech a poskytnout mu možnost jejich uplatnění.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 31. března 2004 sp. zn. I. ÚS 669/03 ve věci ústavní stížnosti P. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 16. 10. 2003 sp. zn. 2 T 30/2003, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o navrácení lhůty k podání návrhu na zrušení rozsudku vydanému v řízení proti uprchlému.

Výrok

I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003 č. j. 2 T 30/2003-23 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a právní pomoc vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003 č. j. 2 T 30/2003-23 se ruší.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Praze, neboť se domnívá, že výše zmíněný obecný soud porušil stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces, resp. právo na obhajobu, čímž došlo k porušení čl. 36, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a dále čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 1998 sp. zn. 8 T 11/98 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let nepodmíněně. Podle § 302 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též

Nahrávám...
Nahrávám...