dnes je 3.7.2022

Input:

Nález 76/1997 SbNU, sv.8, K hodnocení důkazů obecnými soudy K převodu věcí z národního majetku K dodržování procesních principů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 76

III. ÚS 95/97

K hodnocení důkazů obecnými soudy
K převodu věcí z národního majetku
K dodržování procesních principů

1. Důkaz v řízení provedený nelze obecným soudem v rozhodnutí (jeho odůvodnění) opomenout jen proto, že sám o sobě je v rozporu s tím, co tento soud - s ohledem na své závěry stran skutkových zjištění plynoucích z jiných důkazů - pokládá za skutečnosti prokázané; takovéto opomenutí je zcela zřetelným a současně i protiústavním porušením zásad stran hodnocení důkazů a zejména i kogentně uložené povinnosti (v rozhodnutí) vyložit, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil, když ty které skutečnosti vzal za prokázány. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře, a které opomene.

2. Převod vlastnictví věcí z národního majetku spadá pod režim vyhlášky Ministerstva financí o správě národního majetku č. 104/1966 Sb.; dle tohoto právního předpisu takové věci v hodnotě pod 1 milion Kčs (§ 16 odst. 1 cit. vyhl.) mimo ústřední orgány, oborové ředitelství trustů, oborové podniky a krajské národní výbory mohly být jinými organizacemi převedeny (úplatně) na jiné subjekty jen za předpokladu, že uzavření příslušné smlouvy bylo schváleno přímo nadřízeným orgánem (§ 16 odst. 1 al. 1 cit. vyhl.), případně bez takového souhlasu, jestliže tento orgán od takovéhoto schválení upustil (§ 16 odst. 1 al. 2 cit. vyhl.).

3. Zásady spravedlivého procesu, tak jak jsou dány Listinou základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1), nikterak nekorigují procesní principy, na nichž je řízení před obecnými soudy jako spor o právo vybudováno; jejich ústavní ochrana proto jen zvýrazňuje jejich nepominutelnost a zvýrazňuje současně ochranu hodnot, na nichž je Česká republika založena (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Proto také porušení těchto zásad ve svých důsledcích znamená porušení povinností, které pro obecné soudy vyplývají z ústavního příkazu chránit práva a při rozhodování o nich respektovat zákon (čl. 90 al. 1, čl. 95 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 12. června 1997 sp. zn. III. ÚS 95/97 ve věci ústavní stížnosti K. S. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 13. 12. 1996 sp. zn. 5 Co 2358/96 a rozsudku Okresního soudu v Písku z 22. 7. 1996 sp. zn. 4 C 303/92 o zamítnutí návrhu na restituci majetku.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 1996 sp. zn. 5 Co 2358/96, jakož i rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 22. července 1996 sp. zn. 4 C 303/92, se zrušují.

II. Odůvodnění

Včas podanou (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) a i jinak formálně bezchybnou [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a), § 72 odst. 2, 4 zák. č. 182/1993 Sb.] ústavní stížností napadl stěžovatel pravomocné rozsudky Okresního soudu v Písku ze dne 22. července 1996 (sp. zn. 4 C 303/92) a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 1996 (sp. zn. 5 Co

Nahrávám...
Nahrávám...