dnes je 2.12.2022

Input:

Nález 8/2003 SbNU, sv.29, K zastavení občanského soudního řízení z důvodu zpětvzetí žaloby přes nesouhlas žalovaného

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 8

III. ÚS 210/02

K zastavení občanského soudního řízení z důvodu zpětvzetí žaloby přes nesouhlas žalovaného

Vzhledem k tomu, že plnění pohledávky bylo zajištěno exekucí a stěžovatel s touto pohledávkou nesouhlasil, následně pak bylo meritorní rozhodnutí zrušeno rozhodnutím odvolacího soudu, měl obecný soud blíže zkoumat, zda jsou dány důvody nesouhlasu se zpětvzetím žaloby na straně stěžovatele jako žalovaného. Tomuto zkoumání se měly obecné soudy věnovat i s ohledem na věcnou argumentaci odvolacího soudu obsaženou v usnesení, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí přitom poukázal na řadu pochybení v rozhodnutí soudu prvního stupně se závěrem, že právní posouzení věci s ohledem na skutečnost, že plně žalobě vyhověl, je vnitřně rozporné, když také poukázal na nesprávný postup při vedeném dokazování. Obecně lze uvést, že vážné důvody, které opodstatňují nesouhlas se zpětvzetím návrhu (žaloby), zpravidla spočívají v tom, že žalovaný má právní nebo jiný (morální, procesněekonomický apod.) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. Za dané situace nic nebrání, aby obecné soudy ve věci samé pokračovaly v řízení již zahájeném a v jeho rámci posoudily argumentaci obou stran a ve věci rozhodly, obzvláště i proto, že samy (odvolací soud) svým postupem vytvořily stav, který neznamená, že v projednávané věci bylo rozhodnuto s konečnou platností. Nelze stěžovateli vyčítat, že za dané situace žádal, aby věc byla projednána v tomto řízení, a nesouhlasil se zpětvzetím žaloby (§ 96 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu). Takto shledané důvody nesouhlasu potom jsou důvody nepochybně závažnými nejen z hlediska práva jednoduchého, ale představují i právo stěžovatele na soudní ochranu (spravedlivý proces) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 16. ledna 2003 sp. zn. III. ÚS 210/02 ve věci ústavní stížnosti Ing. arch. J. M. proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. 11. 2001 sp. zn. 53 Co 568/2001 o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 3 občanského soudního řádu.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 568/2001-127 ze dne 29. 11. 2001 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10. č. j. 28 C 1/2001-114 ze dne 4. 9. 2001 se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatel podal dne 5. 4. 2002 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 8. 4. 2002. Směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 568/2001-127 ze dne 29. 11. 2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 28 C 1/2001-114 ze dne 4. 9. 2001, kterým bylo v uvedené věci zastaveno řízení pro zpětvzetí žaloby [§ 96 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Napadeným usnesením bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 28 C 1/2001 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 10. Ze spisového materiálu zjistil, že v řízení

Nahrávám...
Nahrávám...